Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm

O knize

Druhá část trilogie Milénium je opět napsaná tak, že od knížky neodejdete, dokud ji nepřečtete. Tentokrát se jedná o příběh Lisbeth Salanderové, téměř zázračné hackerky. Nechcí tu popisovat děj, ten je příliš rozvětvený a pro ty, kteří se ještě chystají na přečtení této knihy, by to nebylo zrovna přínosem :-). Spíš jsem tu chtěla vypíchnout pár věcí, které mě při čtení knihy Larssona napadly.

Je to o podrobnostech. Několikrát mě napadlo, o kolik by se kniha zkrátila, kdyby si autor odpustil všechny ty popisy rutinních úkonů typu, jak se vaří kafe, co si dá hrdina k obědu, či kolik přísad do koupele použije. Když jsem už po několikáté četla o obložených chlebíčcích, vzpomněla jsem si na Děti z Bullerbynu a vyprávění Astrid Lindgrenové. Na druhé straně tyto detaily z postav knih dělají téměř živou a důvěrně známou bytost, která bydlí přes chodbu a která měla tu smůlu, že se připletla do něčeho špatného.

Tolik prostoru věnované ženské otázce, respektive chování společnosti k ženám. Proč se mužský autor zaměří na toto téma? V prvním díle to začalo, druhý díl to rozpracovává do netušených rozměrů. A není to jen o obchodu s bílým masem, ale také o chování společnosti k mužům a ženám. Chvílemi jsem autora podezírala z feminismu, pak mě zase napadlo, do jaké míry je švédská společnost jiná. Jaké je postavení ženy ve skandinávských zemích. Je naše vnímání Švédska jako země rovných příležitostí mylné? Každopádně v prostoru střední Evropy žijeme v maskulinní společnosti, ať se nám to líbí nebo ne. A na vše máme dvojí metr. Přesně tak, jak to popisuje Larsson.

Hodnocení - 5 z 5, nečekejte intelektuální smršť, ale velmi zručně napsaný thriller a detektivku.